Tohle je příběh, který jsi slyšela – ne-li od kamarádek, tak ve své hlavě. „Odcházím. Hotovo. Mám toho dost. Chci normální život.“ Pak pauza. Měsíc. Dva. Maximálně půl roku. A najednou je profil zase aktivní, fotky aktualizované a ve stavu skoro omluvně: „Přijímám jen stálé klienty. Neplánovala jsem se vracet, ale...“ Ale. Tohle „ale“ – je jako tajné dveře mezi dvěma světy. Mezi „novým životem“ a tím, co se zdá známé, obvyklé a... zvláštně pohodlné. Proč dívky opouštějí escort? Proč se vracejí? Proč se toto kyvadlo houpe sem a tam, jako emoce ráno po drahém víně? Mluvme upřímně. Bez lesku, bez morálky, bez studu. Jen tak, jak to je.

Kapitola první: Proč odcházejí

Emocionální vyhoření

Usmíváš se. Posloucháš. Jsi vždy „ve stylu“, „v plné síle“, „v okamžiku“. I když jsi spala tři hodiny a nechceš masáž, ale obejmout polštář a plakat. Escort není o sexu. Je to divadlo. A každé setkání je představení. Někdy lehké a snadné, někdy s vypětím. Ale vždy – s hrou. Po nějaké době – jsi unavená. Úsměv se stává těžkým, jako vrstva make-upu po bezesné noci. Najednou chceš být prostě sama sebou, a ne tou image, za kterou platí. Chceš ticho, aby se nikdo neptal: „A nechceš večeřet v Monaku?“ Chceš vystoupit z role. Unavená – znamená na odchod.

Láska a vztahy

Objevil se. Dívá se jako člověk, ne jako klient. Neotvírá peněženku – otevírá dveře. Hladí po tváři, ne podle sazby. Zdá se, že to je ono. Že teď budeš „prostě milovanou ženou“, bez neprůstřelné vesty sarkasmu a nedůvěry. Mnoho dívek odchází právě tehdy. Když se objeví možnost být prostě dívkou, a ne zbožím, ne službou, ne scénářem. Dělají volbu – zkusit „skutečný“ život. Někdy – i s podporou. Někdy – se zákazy. Ale odcházejí. Protože chtějí lásku. I když se bojí.

Tlak rodiny nebo společnosti

Ne všechny pracují v escortu „otevřeně“. Často – je to dvojí život. Ráno – jako bys byla účetní. Večer – kostým, make-up, zavolat. A najednou to všechno začne tlačit. Někdo něco pojal podezření. Bývalý se dozvěděl. Máma se ti příliš pozorně dívá do očí. Kamarádka – s poznámkou: „Ty přece sedíš doma, a ta kabelka Dior...“ Chceš utéct. Vymazat celou historii. Vrátit se k „normální“ sobě. Udělat prudký odchod, dokud není příliš pozdě. Dokud tě nechytili. Dokud nesehořela reputace. Odcházejí. Pro každý případ. Ze strachu.

Peníze jsou – proč se namáhat?

Escort přináší dobré peníze. Někdy – za jednu noc dostaneš víc než „všichni oni“ za měsíc. A tak šetříš. Na auto. Na přestěhování. Na nový obrat života. A když je částka naspořena, objeví se pocit: „Hotovo. Jsem volná. Už to není potřeba.“ Mnoho jich v tomto okamžiku odchází. Pocit svobody – je silnější droga než cokoli jiného. Někdo chce do umění. Někdo sní o podnikání. A někdo si prostě chce odpočívat, utrácet a být „šťastná bez klientů“.

Kapitola druhá: Proč se vracejí

Tady je – „nový život“. Bez telefonátů. Bez zpráv. Bez hotelů a barů. Ale uplyne týden. Dva. Měsíc. A něco začne škrábat uvnitř. A dívky se vracejí. Ne všechny. Ale mnoho. A tady je proč:

Peníze došly

Odcházet z escortu je snadné, když máš na kartě šest nul. Ale peníze umějí mizet – zvláště, když jsi zvyklá na určitou úroveň. Žít jako „dřív“ už není možné. A „nová práce“ za 50 tisíc – způsobuje alergii. Žít s mužem, u kterého musíš prosit – způsobuje paniku. Escort vrací kontrolu. Vrací pocit síly. Vrací příjem, na který jsi už zvyklá. A – ano, je těžké to přiznat – vrací chuť do života.

Láska skončila. Nebo se nestala

Ten, s kým jsi odešla, se ukázal jako ten nesprávný. Nebo odešel sám. Nebo začaly scény, výčitky, zákazy:

• „Ty se zase chceš vrátit tam?“

• „A co ti chybí?“

• „Slíbila jsi, že budeš moje!“ V určitém okamžiku si uvědomíš: Nezradila jsi jeho. Zradila jsi sebe. Nejsi dívka, která sedí doma a čeká na výplatu „v pátek“. Jsi ta, která zná svou cenu. Která umí být zajímavá, výrazná, drahá. A ty to chceš zpět. Ne peníze – sebe.

Zvyk.

Escort – to není jen způsob, jak vydělat. Je to životní styl. Zvykla jsi si na rytmus, na krásné restaurace, na snadné flirty. Na drive. Na pozornost. Zvykla jsi si na SMS: „Kde jsi?“ Zvykla jsi si na adrenalin z neznámého čísla, které může být začátkem něčeho zajímavého. Obyčejná práce se zdá cizí. Svět bez escortu – nudný. Nejsi robot. Jsi žena. S jiskrou uvnitř. Chceš být ve hře. A vracíš se.

Tady nejsi jen někdo. Ale někdo.

V escortu máš jméno. Hodnocení. Své publikum. Jsi osobnost. Jsi volba. Víš, jak vypadat, jak mluvit, jak se chovat, abys dostala peníze, i zájem, i respekt. A mimo escort jsi – prostě jen další. A někdy se vracíš ne kvůli penězům, ale kvůli sobě. Kvůli tomu pocitu, že řídíš svůj život.

Tak v čem je podstata?

Escort – to není jen práce, ze které se dá „odejít a zapomenout“. Je to prostředí, ve kterém se stáváš jinou. Silnější. Chladnější. Upřímnější. S maskou i bez. Učíš se číst lidi. Umíš se nezamilovat – a najednou se zamiluješ. Staneš se svobodnou – a najednou si uvědomíš, jak snadné je stát se zajatcem cizích očekávání. Mnoho jich odejde. Některé – navždy. Ale většina se vrátí. Protože to není jen způsob, jak si vydělat. Je to svět, kde nejsi oběť. Ale scénáristka.

A ještě něco na závěr

Pokud jsi někdy odešla a vrátila se – neviň se. Nezlomila jsi se. Neprohrála jsi. Jen jsi pochopila, že tvůj život patří tobě, a jen tobě je rozhodovat, kde budeš, s kým a za kolik. Vrátit se – neznamená vzdát se. Vrátit se – znamená vybrat si sebe. Vždy.